U zeleného mužíčka

V pátek nás čekal poslední celý společný den. Ve čtvrtek večer jsme plánovali, co podniknem. Telefon mi hlásil, že prý bude trochu chcanec, tak by to chtělo nějaký indór, ať si poslední den neuženeme rýmečku, že . Včera jsme viděli v Greenwichi lanovku, to by mohlo jít. A pak je v centru nějaká mega hračkárna… vybráno, rozhodnuto.

Ráno se ptám holek, co jako teda podnikneme. Navrhuju lanovku. Místo očekávaného „Hurááá“ nebo „Juhůůů“ se ozvalo jenom takové divné bučení… A prej, že nee, že se bojí výšek a cosi kdesi… Takže celý plán můžeme zmačkat a hodit do koše. Tak nic, asi posedíme na pokoji. Nakonec jsme je teda ukecali, ale pouze pod podmínkou, že se nás budou držet za ruky. Ok, to bysme měli, můžem vyrazit.

Už jako úplně ostřílení profíci jdeme do metra, vybíráme správnou lajnu a valíme na Greenwich. Dojedeme tam a hledáme vlez do lanovky. Už ten pohled zespoda vypadal dobře. To bude parádní zážitek. Lístky stojí asi 4 libry (jestli si to dobře pamatuju), takže není co řešit. A hle. Píšou, že se tam dá jít i na šalinkartu. Tak to zkusím a paní za přepážkou, že je teda očekuje. Obě karty prošly, takže paráda a platíme lístek jenom za jedno dítě. Ještě dotaz, jak dlouho to frčí… asi deset minut. Ok to dáme.

Lanovka nikde nezastavovala (zřejmě měla zpoždění ), takže za jízdy hup do kabinky a jde se na věc. Zavřely se vrátka a začínáme stoupat. Takový mega výstup. Bomba. Výhled úplně parádní, zase kus Londýna, tak trochu z jiného pohledu. Po náma se pomalu valí Temže a na ní spousta lodiček, výletních parníků a já nevím čeho všeho ještě… Nastává vzájemné focení… my si fotíme lidi na parníčku… lidi na parníčku si fotí nás v lanovce… a aby bylo fota obzvlášť výživné, tak na sebe i zamáváme Asi by to chtělo, abysme seděli trochu v klidu (to držení za ruky vydrželo a 5,4 vteřiny ), páč kabinka lanovky se začíná trochu pohupovat do stran a způsobuje lehkou nevolnost části posádky… Možná to byl ale jenom větříček, co si s tou naší krabicí tak trochu pohrával . A jestli se mi zdálo, že ta lanovka jela zprudka nahoru, tak to co čekalo na druhé straně, byl ještě větší mazec. Takový sešup, vof. Nicméně jsme to ve zdraví zvládli a zase za jízdy vyskakujeme z kabinky na pevnou zem…

Další bod programu je hračkárna. Cestou na metro jdeme kolem O2 arény. A to byla taky zajímavá stavba. A co bylo nejvíc bomba, že prostředkem střechy vedla nějaká stezka a parta odvážlivců se drala na vrchol. Asi údržbáři jsou zalepovat střechu, zřejmě jim tam zatéká… Prdlajs údržba, normální atrakce pro návštěvníky. Hej tam musíme zajít, aspoň to omrknout. Najdeme kiosek, kde se prodávají lístky. Zase za to chtěli raketu a navíc psali, že minimum age je deset. Škoda. Hodím oko dovnitř a tam na stěnách vystavené cepíny, lana a další věci do horolezecké výbavy. Hmm, tak to bysme stejně asi nedali s naší fyzičkou… Potrénujeme a třeba příště.

Lavička, tatranka, pitíčko a můžeme valit dál. A že teda do centra a jdeme hledat hračkárnu. Po chvilce pátrání se povedlo. Už zdálky jsem viděl, že před budovou stojí nějaká divná figura a nahání lidi dovnitř. Když jsme došli blíž, tak jsme zjistili, že je to nějaký loupežník z pohádky. Nenecháme se dvakrát pobízet a jdeme dovnitř. No co vám mám povídat. Čuměl jsem jak puk… a co teprv děcka… to byl mazec. Během pikovteřiny se rozletěly každá jinam… tak tahle ne… musíme se držet za ruky… ale to prý platilo jenom na lanovku, tady nee…  Vyjeli jsme výtahem do pátého patra a že budeme sestupovat dolů. U výtahu plyšová mega opice a ještě větší žirafa. I děti pochopily, že tohle do kufru nedáme… tento jejich názor jsem kvitoval, hlavně když jsem uviděl jak žirafě visí na krku cedulka s cifrou 1500 liber… a to byla snad ještě v akci . Za ty prachy musela umět přinejmenším aspoň uklízet…

Každé patro bylo nějak tematicky laděné. V pátém patře lego. Hej normálně klasická telefonní budka z lega, vedle stáli dva pojídači hovězího – taky z lega… a z čeho si myslíte, že byly udělané postavy královské rodiny… Ano, modří už vědí, správně, taky z lega. Super výstavka. Jde se o patro níž. Tak zase všechno pro kluky… letadla, vláčky, autíčka, drony… tak tam bych vydržel asi dlouho. Ale dovolili mi jenom pár okruhů na autodráze a že musíme jít níž. Tam zase pro holky… nůůůďo… barbíny, winksky, malovátka na čenich… póóóďme úúúž dááál… V dalším patře nějaká směska – hudební nástroje, skládačky, něco pro nejmenší sviště a tak různě. Jediné, co mě zaujalo, byly bubny. Taková placka, něco jak na twistr nebo jak se to jmenuje… jak dáváš levou nohu na modré kolečko a pravou ruku za žluté… No a když se do toho třísklo přiloženou paličkou, tak to znělo jako buben, kopák, činel… tam jsme se zdrželi a dělali šou. Jako koncert jak blázen… hlavně, že je to nahlas, že… Jdeme zpátky to přízemí a mizíme pryč. Holky jenom zahlásily, že by to chtělo takový obchod někde u nás…

Odchod zpátky na metro a odjezd na hotel. Cestou z metra ještě návštěva supermarketu, aby se pokoupily domů nějaké dárky na ochutnání místních specialit. A když už jsme u těch místních pochutin, tak jsme si konečně dali anglickou klasiku – fish&chips – teda rybu se zemákem, teda smaženým zemákem . Vybrali jsme krámek u zeleného mužíčka (fakt se to jmenovalo The green men), vyplázli 13 liber za dvě balení a odchod na hotel. Na hotelu se rozjede piknik na koberci. Otevřu tašku s rybou… škoda, že z té papírové krabice kapala mastnota… to asi nebude úplně dietní jídlo. Ale chutnalo výborně. Dokonce jsme si nechali u zeleného mužíčka aj posolit hranolky. Minule jsem to prokoučoval a když jsme dávali kuře s hranolkama, tak byly neslané… jako dalo se, ale sůl nad zlato. Takže nabaštění, ještě sprchu, pohádku a jít chrápat…

Zítra bude náročný den, plný cestování. Jenom doufám, že to nebude mít zase 3 hodiny zpoždění jak v nedělu při odletu a že všechno klapne. Máme to logisticky podchycené myslím velmi kvalitně, lístek na šalinu, vlak i letadlo je zařízený, tak nás nemůže nic ohrozit… vždyť kdo je připraven není překvapen, že…

Chozé