Už je to nějaká doba, co jsem tadyk dával nějaký článek… slovy hodně dlouhá doba… No a jelikož ještě nemám dopsanou první část londýnského výletu, je nevyšší čas začít psát druhou… 
. Projekt byl rozdělený na dvě části a právě nyní se rozjela ta druhá… takže to vezmeme hezky popořadě…
Proběhlo velmi pečlivé výběrové řízení… Řada školení a sezení… A já nevím čeho všeho ještě… a taky asi dvě a půl tuny papírování, ověřování, potvrzování, podepisování atd… tož klasika, jak by asi mohl jinak vypadat projekt dotovaný éú, že… No všecko nachystané tak valíme na ostrovy…
Tentokrát se z organizačních důvodů letělo z Prahy, kupodivu to vyšlo levněji, tak proč ne, že… Scuk na vlakáči asi 8 hodin před odletem, dostavili se všichni vybraní studenti… teda až na jednoho, ten už sedí ve vlaku a my se za chvíli přidáme. Už u vstupu se projevil velký bratr a průvodčí se mě ptá, že jestli jsme to my, ta skupinka 19 lidí… to šmírování je prostě past… Cesta ubíhá docela v pohodě, akorát se nám nějak vyčasilo, a i když máme klimatizované kupéčko, tak se po chvíli potíme jak vepři… Ptáme se průvodčího, že jestli by nám mohl otevřít okénko, protože i s vysokou školou jsem ho prostě neotevřel… Průvodčí nám poradil věc, že máme zavřít okno, aj dveře a že se to za chvíli vychladí… vof, ten kluk je prostě dobrej… Zkrátím to… nevychladilo… J Tak při druhém průchodu průvodčího se už nenecháme opít rohlíkem a trváme na otevření okénka… byl na to potřeba nějaký speciální klíč, který se rozdával u čédéčka asi za zásluhy a po ověření, že se jedná o zodpovědnou osobu… Ovšem museli jsme mu svatosvatě slíbit, že to za deset minut zavřeme… to víš že jo kámo… Prý je to strašně složitý systém klimatizace a tím že otevřeme okno v našem kupé, narušíme atmosféru v celém vagonu né li v celém vlaku . Ten kluk je fakt dobrej… baví mě čím dál víc… Průvodčí měl docela zvučný hlas, takže když se blížil, bylo ho s dostatečným předstihem slyšet a měli jsme tak čas přivřít okno… 
Při kontrole lístků udělal nějaké fórky a ještě nám poradil, že jak půjdeme na bus na letiště, tak máme jít doleva, že nemusíme procházet halou a že dojdeme přímo na zastávku busu… Po příjezdu na hlavák v Praze se ovšem doleva jít nedalo… škoda… . Nějaká rekonstrukce či co… Tak se ptám místních, a že musíme do haly a pak výtahem… Najdeme výtah, čekáme a jedna paní nám zase řekla, že jsme špatně… a teda poradila nám, kde máme jít. Bus jsme našli, tak tradá na letiště. U letiště nebudeme vystupovat na prvním terminálu, letíme ze dvojky, tak jedeme dál… ono je to sice pár metrů že, ale tak proč se nenechat dovézt až na místo… To co bysme ušli asi za dvě minuty pěšky, jsme ujeli busem asi za 5 minut… Nějaký trefikdžem…
Na druhém terminálu rozdávám studentům papíry, které je potřeba v Anglii potvrdit, podepsat a tak dále… přece nepovezu ve svém kufru dvě a půl kila papíru, ne… . Někdo se zeptal, že proč je v letence napsané, že letíme z prvního terminálu… Tak jsem si říkal, že asi někdo špatně vidí, tak mu poradím… A už vím, kdo špatně viděl… Já… My fakt letíme z jedničky… Tak jako na druhou stranu, proč ztrácet čas, že… je lepší ze sebe udělat vola hnedka zkraje… oni by na to stejně dřív nebo později přišli, s kým mají tu čest a jak na tom jsem… . Dojdeme to ale pěšky, do busu už nejdeme… Checkin začíná až za necelé dvě hoďky, tak si dáme ještě rozchod…
Tak že bysme něco pojedli ne… Kiosek s pizzou vypadá dobře… ta cena už moc nee… Ale hlad je hlad, tak si dáme čtvrtku pizzy za luxusních 139 ká… Navíc to vypadalo lákavě, to nemůže být špatný kauf… Byl… chuť rozhodně neodpovídala ceně a myslím, že tam pošlu Zdeňu Pohlreicha aby je tam hodil trochu do latě…
Ve smluvený čas jsme se sešli všichni a jdeme na to… všechno probíhalo v klidu, snad jen jeden drobný problém s pasem, ale nic zásadního… . Další kontrola, tentokrát baťohů… Jeden ze sekuriťáků se ptal: „Nějaké tekutiny, jídlo, drogy?“. Tak říkám, že né, že díky… jedeme přece na školní akci, tak máme dost vlastních… . No a pak už jenom nástup to letadla a vzhůru na výlet…
Přistáli jsme podle plánu, možná nějaký drobný skluz se tam objevil… Na letišti nás měl čekat nějaký pán, co nás doveze do agentury. Ovšem ještě musíme projít pasovou kontrolou… V hale s kontrolou bylo docela živo a to mě šoklo… takových lidí… Jsem si myslel, že v nedělu večer normální lidi sedí doma a čumí na bednu, ještě když je hokej, že… . Tak tady teda nee… A zase klasika, takové to chození doleva, doprava mezi páskama… člověk si pak připadá jako totální ovce a nebo že tráví víkend na zahradě se sekačkou… . Ještě byl rozdíl jestli jedete s pasem a nebo občankou… Výhra byl pas, protože to bylo rychlejší… Pas jsem strčil do nějaké krabice, vykukla na mě kamera, řádně oskenovala a už se otevírají vrátka a jsem vpuštěn do dalšího levelu… Ovšem stejně musíme čekat na ty s občankou… Zatím pohledám, kde nám přijedou kufry. Vše se obešlo bez problémů… akorát někteří zabloudili při chůzi se sekačkou a omylem se dostali s občankou do sekce pro pasy, takže si museli projít ovčí ohrádku ještě jednou… . Ale v klidu, aspoň se trochu protáhli po dlouhém letu…
Kufry máme a teď už jenom najít týpka, co nás má odvézt… Měl by čekat v příletové hale… Nečekal… škoda… Šak proč si neudělat trochu dramatu, že… už jsem se pomalu začínal nudit, tak bylo potřeba rozproudit adrenalin… . Nechávám studenty na místě čekat a jdu hledat odvoz… po chvíli jsem ho našel… docela dlouho se mi nestalo, že bych někoho tak rád viděl… . Tak to bysme měli… Motáme se cestou z haly a míříme na parkoviště… po chvíli čekání na jedné zastávce už jsme asi podezřelí, tak nás kontroluje místí žlutá vesta a že jako na co čekáme… To nemůže myslet vážně tu otázku… myslela… vysvětlíme a už nám jeden bus…
Po další hodině a něco jízdy jsme konečně u agentury. Tam nafasujeme šalinkarty a rozjíždíme se na ubytko… blíží se půlnoc, tak je třeba zalehnout… zítra nás čeká už od rána náročný program… Dobrou noc…
Chozé